Holubí pošta

Milý Keltasi,

jak jsem tehdy psala, že se cítím jakou přisluhovač, tak teď si přijdu dokonce přímo jako součást tyranského systému. A navíc zatraceně nefunkční a nikam nezapadající.
Séverin je teď na dvoře sousedního barona a vede nekonečné jednání o podpoře proti Hansovi, novém uspořádání a zákonech a o tom, kdo všechno se totálně zbláznil. Přijde mi, že od toho každý čeká něco úplně jiného, ale to není ten problém. Séverin má mou plnou důvěru a svůj slib zlepšit lidem podmínky bere tak vážně, že ani de Vito se vší svou bohorovnou arogancí ho nemá šanci odbýt.
Ale nějak se povedlo přesvědčit mě, abych na tom jednání dělala zástupce lidu. Nevím, jestli to měla být pomsta za ty obhajoby na Lachassu, ale prý mu přijde jako dobrý nápad, aby tam byl neustále všem na očích někdo, kdo nemá jiné vlastní zájmy. Barona to šokovalo dost hezky, na to si stěžovat nemůžu, ale jinak... prostě si nejsem jistá, jestli to je i k něčemu jinému. Sedím tam, půlku času se snažím de Vitovi nevysmát do obličeje a nemůžu se ubránit dojmu, že kdyby mě teď viděl Luitger, asi bych mu nestála ani za nadávku.
A hlavně si nejsem jistá, jestli bych někde jinde nemohla být daleko užitečnější.

Například... před dvěma dny tady došlo k vraždě člena městské rady. Nikdo ve městě ho neoplakával, protože to byl rváč a pijan a neuměl nic než sekat dluhy a vyvolávat konflikty, ale vyšetřovali to stejně, protože pán byl někdo nóbl. Původně z toho obvinili Jiřinu ze Séverinova doprovodu a Séverin ho v tom nechtěl nechat, tak jsme se k tomu dostali my. Ale to není to důležité.
Ve zkratce, ten chlap měl postupně dvě manželky a s každou z nich syna. Obě ženy prý tyranizoval a postupně jim sebral věno, jakékoliv koníčky a nakonec i vůli žít, ale otec je vládce rodiny, takže podle zákonů všechno v pořádku. Podle de Vita zřejmě není problém ani manželku zabít za nevěru.
Starší syn žil celý život jenom podle otcových přání a teď neví jak dál, protože sám to neumí. Ten mladší byl rád, že byl poslaný do učení pryč, a domů chodil co nejmíň. Říkal, že se radši snažil nic nevidět, ale očividně mu to nešlo dost. Protože to on teď svého otce zabil, za to, co udělal jeho matce, bratrovi i jemu.
Teď čeká na popravu a mně se vážně příčí to tak nechat. Pořád si říkám, že bych ho přece mohla být schopná z té šatlavy dostat, něco jsem se od Luitgera naučila. Musela bych potom zmizet z města, ale... byla by to vůbec taková ztráta? Nebo možná spíš, nestál by Rolfův život za to?

Luitger by nad tím nepřemýšlel vůbec. Některé zákony jsou prostě špatně a je potřeba se jim postavit a nekoukat na následky. Myslel by si, že jsem zbabělá, a já asi vážně jsem. I kdyby měl Séverin s tím zástupcem lidu pravdu, copak tady není spousta lidí, kteří by na to byli daleko lepší? Já jsem nikdy nebyla ta s politickou vizí.
Jenom... tady prostě nevidím žádnou správnou možnost. Rolf se moc netváří na to, že by byl psanec, a nevím, jak by mu to šlo. A kdybych ho zachránila a zmizela, nepodkopala bych tím pozici Séverinovi a komukoliv dalšímu, kdo by chtěl prosadit nějakou změnu?
Já vím, nikdy jsem na to neměla kývnout. Nejsem na to ten typ, neumím se pohybovat v systému a tenhle systém navíc těžce nefunguje. Jenom si připadám jako zvíře s každou nohou v jiné pasti a nevím, kterou mám začít kousat dřív.

Možná jsme toho kluka neměli nutit k tomu, aby se přiznal. Všichni říkají, že by nebyl problém Jiřinu vyplatit, aspoň tedy kdyby měl Séverin nějaké rozumné peníze a nepotřeboval držet nad vodou Nouzov. A kdyby to neznamenalo, že by pak Jiřina musel žít s pověstí vraha. A stejně je na to teď už pozdě, i kdyby to někdy šlo.

Tak kdybys měl nějakou zázračnou radu... třeba jak někoho dostat z oprátky, když se přiznal k otcovraždě... protože já žádné rozumné nápady nemám. A těch nerozumných taky míň, než by se mi líbilo.

Moc zdraví
Anastázie

Rolfovo přiznání

V mé rodině došlo ke zločinu. Rozhodl jsem se promluvit, protože věřím, že žádný zločin nelze přehlížet.

O mrtvých a o rodičích jen v dobrém, ale někdy je třeba odložit ohledy a mluvit přímo. Mého otce, knihtiskaře Teodora, všichni znáte. Všichni také víte, co byl zač. Spoustě z vás dlužil peníze, s většinou se někdy pohádal, s mnoha popral. Zakázal mé matce dávat jídlo potřebným a místo toho mrhal našimi penězi v pitkách. O mrtvých a rodičích jen v dobrém, ale k některým lidem nelze cítit úctu.

Podívali jste se někdy pořádně na Floriana? Můj bratr je tichý, ustrašený, nikomu neodporuje. V radě nebo v obchodu jste si museli všimnout, jak bezohledně Teodor vždy prosazoval svou. Doma to nebylo jiné, vládl pevnou rukou nám i našim matkám. Florian se nikdy neoženil, aby náš otec nemohl ubližovat i jeho manželce. Já jsem někdy pracoval až do noci a zůstával daleko od své matky jen proto, abych se vyhnul svému otci.

Během dospívání jsem sledoval, jak matce dochází síly, jak se stále řidčeji směje, jak sebou při každém zvuku cuká, jak je napjatá, kdykoli je její manžel v místnosti, jak si dokáže aspoň trochu odpočinout, jenom když Teodor zase někde chlastá. Nesnášel jsem ho. Nesnášel jsem sebe. Zavíral jsem oči. Nevěděl jsem, co mám dělat. Když jsem odcházel do světa, bylo mi patnáct. Po svém návratu jsem ji tu už nenašel. Podle našich zákonů otec neudělal nic špatného.

Zbavil jsem vás Teodora. Soudil jsem podle svědomí, ne podle zákonů. Zabil jsem svého otce. Další je na vás.

Poselství pro Séverina

Vážený pane barone,

donesly se mi zprávy o porážce šlechtických vojsk u Chatevinu. Teď, když je Corneille z Anatolu nezvěstný a Évrard de Seglion se stáhl do lesů, je moje armáda tou jedinou silou v baronství, která se Hansovcům může postavit.

Lidové povstání se mi hnusí stejně jako Vám a považuji za nutné ho zastavit, než jeho běsnění zničí Lachass, Marendar a celý zbytek Vašeho baronství. Pro to ale nestačí Hanse vojensky porazit, je potřeba to provést s autoritou nezpochybnitelně vycházející ze zákona. Já velím armádě, která dokáže povstání potlačit. Vy jí potřebnou autoritu můžete dát.

Pokud chcete rázně ukončit krveprolití, jsem připraven hájit Vaše zájmy jako jeden z Vašich zemanů.

Anselm z Felsenstadtu

Koresponence s Gillaumem

Kronika Anstelu

Dne 22. října do Anstelu zavítal Jeho Jasnost baron Séverin de Méprepen se svým doprovodem jednat o možnosti společného postupu proti bouři lidového povstání, která se šíří jeho panstvím. Jedná se o první významný kontakt mezi barony od nástupu Jeho Jasnosti Philia de Vito, který nastolil příměří ve vleklém konfliktu, a všichni doufáme, že tato návštěva vyjasní vztah mezi oběma rody a naznačí cestu do budoucna.
Součástí poselstva pána de Méprepen je jeho kancléřka Rézi, správce pokladny Günter a dvorní básník Niserion, větší pozornost ale vyvolala Victorine de Seglion, rytířka z Tisového hje, která zde zastupuje svého otce, a především Gabrilea Luisa de Vito, kterou pán de Méprepen představil jako svou schovanku. Slečna Gabrilea není nikdo jiný než neteř Jeho Jasnosti barona de Vito, podle jejích vlastních slov poslední žijící člen nešťastné větve rodu založené Vilbertem de Vito, která se nyní konečně vrací zpět do náruče své rodiny.
Pro vzácnou návštěvu byla na uvítanou přichystána hostina s kejklíři a polykači ohně, za jakou by se nemuseli stydět ani na vévodském sídle.

Velký poprask vzbudil příchod dívky, která se představila jako Anastázie Schlau a zástupce lidu a dožadovala se přístupu na jednání baronů. Jeho Jasnost Séverin de Méprepen doporučil s ní jednat a ona sama tvrdí, že nemá v úmyslu rozvrátit jednání, není ale jisté, zda nepatří k povstalcům.

Připsal kastelán Jens:
Náš pan kronikář vynechal to nejzajímavější, tak ho trochu doplním. Přeci jen jsme pořád ještě ve válce, je třeba zaznamenat líté boje, které tu probíhají. Jen okamžik po zaznění polnic utrpěl Jeho Jasnost pán de Vito těžkou ránu na své prestiži, když dvornímu básníku pana z Méprepen nemohl představit veršotepce vlastního. Teď je sláb, málem zmrzačen, a jen nový poeta ho může zachránit. Hned na druhý den ale krvelačný bard rozpoutal zlou řež přímo v srdci svého šiku. Jeho báseň o rytířce Victorine a jejím hrdinství v Tisovém háji byla vzletná a stavěla ji na roveň dávným rekům. Jeden z jejích zbrojnošů však povstal se zlobou v očích a mocně zahřímal, že píseň je jen nestoudnou snůžkou lží, které nikdo neuvěří. Básník se nezdráhal bránit ostrými seky svého hbitého jazyka a brzy se již řezala dobrá polovina nepřátelského voje. Rytířka na to vše zírala jako ustrnutá, nemohouc uvěřit, jakými přízvisky ji poeta ověnčil. Z žáru bitvy ji do bezpečí za hradbami jejího pokoje odvedla až Jitka, laskavé světlo Anstelu a má milovaná žena.
Nechť nezaváháme v příštích dnech v naší udatnosti ani neusneme na jednáních únavou, neb boje budou jistě vleklé a předkové na nás shlížejí.

Jednání v Marendaru

Příteli Oswalde,

doufám, že ti tak pořád můžu říkat, i když se toho ode dne, kdy jsme spolu bojovali proti Velinovi, hodně změnilo. Je to sotva rok, co jsme si stáli bok po boku, nechci, abychom teď bojovali proti sobě.

Ani jeden z nás nikdy moc nebyl na politiku, tak se zeptám přímo. Plánujete něco? Nadávky nás s Etrianem provází od prvního dne naší společné vlády, na ty jsme si dávno zvykli, ale teď je ve vzduchu něco víc. Tolik aktivity a energie jsem naposledy viděl těsně před tím, než padl Velin, a tím nemyslím ta zločinecká bratrstva, co se tu poslední dobou začala rozmáhat. Vy jste navíc získali stoupence, které bych opravdu nečekal. Hobití komunita v čele změny? Svět se vážně zbláznil.

Etrian se bojí dalších nepokojů a nejradši by poslal do ulic celou hlídku naráz, ať vše zarazí v zárodku. Já bych mu jindy asi dal za pravdu, ale zarazilo mě tvoje jméno. Zrovna tebe si nedokážu představit ani jako zaslepeného buřiče, ani jako někoho, kdo prostě touží po moci. A když to tak vezmu, u dalších často skloňovaných jmen si taky nejsem jistý. O Matildě toho moc nevím, ale prý má být rozumná a pragmatická, a hobiti toužit po moci snad ani neumí.
Tak co se to ve městě děje?

Víš přece, že já jsem městu nikdy vládnout nechtěl. Jesti ten cirkus chcete, je váš a my s Etrianem si někde v teple hodíme nohy nahoru a budeme aspoň půl roku spát. Jenom potřebujeme vědět, že z toho Marendar vyjde se zdravou kůží. Protože my si prostě nemůžeme dovolit chaos, ne teď, když krajem táhne Hans z Dlouhopolska a my netušíme, kde končí jeho ambice.

Gerfried

Hlášení pro Anselma

Můj pane, páni velitelé,

dovolte mi přednést svou obavu, že zákeřné akce takzvaného Jakoba von dem Schloss se množí přes míru a mohou nám v budoucnu způsobit podstatné těžkosti.

Jakob si pravděpodobně získal podporu místních nebo se za něj možná dokonce vydává větší množství lidí. Za poslední měsíc se tento zbojník přihlásil přinejmenším ke čtrnácti akcím. Následkem toho se o něm mezi lidem běžně mluví a lidé se sázejí, kde se zase objeví.

V některých případech se jedná o pouhé hloupé šprýmy nebo nenaplněné výhrůžky, které přesto uvádím, abyste mohli případně posoudit jejich dopad na morálku vojska nebo poslušnost obyvatel. Celkem deset mužů strávilo den perné práce opravou střechy jedné prosté rodiny v domnění, že se v tom domě budou skladovat vojenské zásoby. Celkem dva rychtáři a jeden náš seržant dostali varování, že jestli nesleví ze svých požadavků na prostý lid, Jakob se jim pomstí. Jednomu ze správců zbojník ukradl z prádelní šňůry všechny kalhoty, náš soudce musel jednou zasedat přímo pod urážlivým nápisem a jednu skupinu vojáků bandita zmátl natolik, že vyrazila na zteč proti jednotce slaměných panáků. To, že Jakob před měsícem porazil naše nejlepší vojáky v lukostřelecké soutěži, bylo jen drobnou předzvěstí této podvratné činnosti.

V některých případech ale Jakob našim lidem přímo bránil ve výkonu jejich povinností. Jednu z našich patrol, která měla provést neohlášenou kontrolu, zcela zmátl, až do večera ji vodil lesem v kruzích a donutil ji tam přenocovat. Jiná se nechala vylákat na chatrný most, propadla se do potoka a dala tak vesničanům čas se na kontrolu připravit. V důsledku těchto dvou akcí nemůžeme mít jistotu, že z příslušných vesnic byly vybrané daně ve správné výši.

Co hůř, v posledních dnech se přímo spojil s dezertéry, kteří utekli z našich výcvikových táborů. Po obou útěcích v táborech zbyly urážlivé nápisy, které potom u našich svázaných věrných bojovníků našli místní rolníci. Dezertéři také při útěku z našeho území strhli most ve Zwiebelfeldu a rozehnali stádo dobytka v našem vlastnictví.

V úhrnu se obávám, že jestli tohoto buřiče urychleně nezastavíme, může celou naši organizaci výrazně narušit. Vzhledem k tomu, že v současnosti napínáme naše možnosti do krajnosti, mohlo by se to ukázat jako velmi tvrdá rána.

Bonifaz z Kuttingu

Dopis od Vidara

Philippův report

Kolego Vidare,

Začínají mi dávat smysl ideje několika inteligentních lidí kolem barona de Méprepen.
Po úspěšné obraně Lachassu, o které jsem ti psal, jsem začal pročítat zákony, které zbyly z dob stability a statutu quo. Jsou z většiny rozumné ale dávají příliš příležitost děděné autoritě stát v cestě spravedlnosti a funkční společnosti. Začal jsem pracovat na několika
alternativních revizích, v nichž by velké systémové změny byly prováděny pod dohledem rady šlechticů a rady lidu. Baron vypadá otevřený změnám.
Následně jsme se pokusili o ofenzivu pod vedením Corneille z Anatolu, skončila ale porážkou a ústupem. Hansův vliv se prokázal být selektivním, cíleným, soustředěným a duševně zničujícím, stejně jako příběh, který ho vytvořil.
Po bitvě jsem se zúčastnil řady theurgických experimentů s Huginem a jakousi mladou nadanou dívkou Luisou. Podařilo se mi dostat do sfér a napůl omylem vytvořit systém pro efektivní, bezpečný a předvídatelný pohyb mezi koncepty skrz moji vstupní místnost. Hlavním jeho prvkem je démon, kterého jsem zaklel do měděného hlavolamu vlastní výroby za účelem vytvoření samoskládacího mechanismu. Nepřesný požadavek si onen démon vyložil tak, že mne vrátí ven ze sfér v případě nežádané situace. Podrobnosti nalezneš v přiložených nákresech, pokusil jsem se formalizovat pohyb po sférách, jde to obtížně, ale vidím v tom velký výzkumný potenciál.

S pozdravem,
Philippe Tobias Risius

Dopis od Elany

Vážený mistře Hugine,

předně se omlouvám za zpoždění mezi Vaším dopisem mému otci a touto odpovědí. Chtěla jsem si některé věci nejdříve ověřit přímo ve sférách, abych Vás nesvedla na scestí nepodloženými dohady.

Jak Vám snad již psal můj otec, každá legenda má velké množství verzí. Tyto verze v astrálu existují vedle sebe, na rozdíl od naprosté většiny archetypů ale u legend - alespoň u těch, které se mi podařilo prohlédnout - chybí jeden centrální obraz, který by sbíral sílu ze všech příbuzných. To s nejvyšší pravděpodobností znamená, že i pokud se theurg nesoustředí na jeden konkrétní příběh, musí si přesto alespoň podvědomě vybrat.

Rozdíly mezi jednotlivými verzemi můžou být v konkrétních událostech, ale mnohem častěji se jedná spíše o jejich výklad a emoce, které se na danou událost vážou. Stejný příběh může mít například pozitivní nebo negativní ladění, vztahovat se spíše k minulosti nebo budoucnosti a podobně.
Předpokládám, že pokud se legenda dostane z astrálu do fyzického světa, bude na něj výrazně přesouvat i své ladění a šířit "své" emoce do okolí, takže manifestace různých verzi můžou být odlišné jako vítězství a porážka, ale toto je pouze teorie.

Všechny verze jsou těsně propojené mezi sebou a vypadá to, že mezi nimi probíhá přímá komunikace. Zda se posilují všechny navzájem, nebo zda spolu protichůdné verze spíše soupeří, zatím nejsem schopná říci. Cestování mezi nimi je velmi snadné, obtížnější je ale navigace na příběh, který odporuje theurgově vlastnímu názoru, povaze nebo emocím.

A nakonec, vyvolat z astrálu legendu je velmi těžké, pravděpodobně právě kvůli absenci centrálního archetypu. Už proto se domnívám, že muž, kterému se to podařilo, bude skutečně mocný.

S úctou,
Elana z Altenbüren